Zřícenina hradu Brandýs nad Orlicí

Počátky hradu, jenž se vypíná nad dnešním městem Brandýs nad Orlicí, spadají do poslední čtvrtiny 13. století. Zakladatelem hradu byl pravděpodobně Jindřich z Brandisa, působící ve službách olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburka a později i ve službách krále Václava II., od kterého nejspíš dostal pověření k dokončení kolonizace kraje na Tiché Orlici.

První prokazatelná písemná zmínka, která se týká hradu Brandýs nad Orlicí, je údaj z roku 1298, kdy se Sezema z Brandýsa zaručil za dluh Vítka ze Švábenic. Další zprávy o pánech z Brandýsa nalézáme ve Zbraslavské kronice, kde záznam k roku 1308 mluví o Oldřichu z Brandýsa jako o jednom z účastníků loupeživých nájezdů na sousední lanšperské panství.

Během 2. čtvrtiny 14. století došlo ke změně vlastnických poměrů. Nejpozději od roku 1360 je pánem hradu a panství moravský šlechtic Jan z Boskovic. 

Páni z Boskovic drží panství do roku 1423, poté Jan nebo jeho dcera Veronika prodali Brandýs Smilovi Holickému ze Šternberka, jenž se jako majitel uvádí v letech 1429−1431. Zároveň tak dochází i ke konfesijní změně, neboť Smil Holický byl husitského vyznání.

Až kolem roku 1450 se novým majitelem hradu stává významný představitel východočeské husitské šlechty Zdeněk Kostka z Postupic, vlastník sousedního panství lanšperského a litomyšlského. Bohuš (II.) Kostka vymohl roku 1503 na králi Vladislavovi II. Jagellonském erb a pečeť se zeleným voskem pro městečko Brandýs. V majetku pánů z Postupic zůstalo panství až do roku 1506, kdy jej Jan (II.) Kostka z Postupic prodal Vilémovi z Pernštejna.

Vilém z Pernštejna zrušil samostatnou správu brandýského panství. Hrad tak ztrácí svou rezidenční funkci a je pobořen. Vilémův syn Jan z Pernštejna prodal roku 1544 část brandýského panství s městečkem a zpustlým hradem Bohušovi (III.) Kostkovi z Postupic. Hrad se tak znovu dostává do vlastnictví rodu Kostků. Bohuš (III.) Kostka z Postupic byl jedním z hlavních představitelů protihabsburského odboje v letech 1546–1547. Avšak po jeho porážce byl odsouzen ke konfiskaci majetku. Přichází tak o veškeré statky a musí se zříci i dědičného práva ve prospěch krále Ferdinanda I. Pouze brandýské panství mu bylo ponecháno jako manství do konce života. Toto „vězení“ jej přimělo k opravě pobořeného hradu. Ale i přes opravy hrad majiteli již zřejmě nevyhovoval, a tak po roce 1553 začal stavět renesanční zámek přímo ve městě a hrad opustil. Po smrti Bohuše (III.) v roce 1558 připadlo panství králi Ferdinandovi I., který jej prodal vdově Libuši z Lomnice, druhé manželce Bohuše (III.). Ta odkázala panství roku 1559 svému synovi z prvního manželství Janovi staršímu ze Žerotína.

Žerotínové, panství drží do roku 1636, sídlí pouze na zámku a o hrad se již nestarají. Ten je v roce 1632 zmiňován již jako pustý.

Zřícenina brandýského hradu se rozkládá na zalesněném ostrohu nad soutokem Tiché Orlice a Dolenského potoka. Skládá ze tří částí – dvou předhradí a samotného hradu s palácem v západní části ostrohu, navzájem oddělených šíjovými příkopy.